Secese

Art Nouveau - francouzsky, podle  pařížské galerie
Modern Style - anglicky, též hnutí Arts and Crafts
Jugendstil - německy
Modernisme - španělsky
Stile Liberty, Stile Inglese, Floreale - italsky

Wiener Sezession - rakouská němčina
Skønvirke - dánsky

+ mnoho hanlivých označení: Paling stijl (úhoří styl), Schnörkelstil (závitkový styl, Bandwurmstil (tasemnicový styl), gereizter Regenwurm (styl vylézající žížaly), Moderne Strmpfbanlinien (moderní podvazková linie), Yachting Style (jachtařský styl), Style Métro, Noodle Style (nudlový styl), Lilienstil (liliový styl)

Poslední univerzální mezinárodní výtvarný sloh

Název zprvu vznikl jako označení protestního hnutí moderních umělců proti akademikům a konzervativcům.  Po vzoru Římanů provedli “secessio” - odešli z dosavadních spolků a založili nové.

K první secesi došlo v Mnichově, v dubnu 1892.

Umělci chtěli smazat rozdíl mezi tzv. čistým a užitým uměním.

Znaky secese:

1.   -   ornamentálnost (ornament není jen zdobný doplněk díla, ale dílo samo o sobě)

2.   -   lineárnost a plošnost (ornament je tvořen složitou linií, která je rozložena v ploše)

3.   -   neobyčejné kombinace barev (na tehdejší dobu)

4.   -   využití rozličných materiálů (především v architektuře)

5.   -   stylizace (aby motiv mohl být lineární a plošný, je třeba ho stylizovat - přizpůsobit)

6.   -   symboličnost (co je symbolické, nemusí být secesní, ale co je secesní, je symbolické)

Alfons Mucha (1860 - 1939)

Rodák z moravských Ivančic od mládí projevoval umělecký talent, nicméně na Akademii se právě pro jeho nedostatek hned nedostal. Proto si přivydělával malováním kulis, později jako portrétista. Když jeho práci objevil hrabě Karl Khuen Belassi, byl nadšen a nechal si od něho freskami vyzdobit svůj zámek v Hrušovanech. Za práci ho mj. odměnil tím, že ho finančně podporoval na studiích Akademie v Mnichově. Již v roce 1887 Mucha přesídlil do Paříže, kde pokračoval ve studiích na dalších dvou prestižních Akademiích. Hrabě mu posléze přestal posílat peníze a Mucha se musel osamostatnit. Protloukal se různě - pracoval pro časopisy, pokoušel se založit vlastní ateliér, přátelil se s pařížskými umělci (např. Paulem Cézannem), ale zlom v kariéře nastal až v roce 1894, kdy vytvořil první plakát pro herečku Sarah Bernhardt.

Z plakátu se vyvinula pětiletá spolupráce, přičemž této hvězdě nenavrhoval jen plakáty, ale i kostýmy. Jeho první samostatná výstava uchvátila Paříž, následovaly další výstavy v Paříži, v roce 1900 také v prestižním Topičově salónu v Praze a přinesla mu řadu komerčních zakázek

, včetně kontraktu s klenotníkem Fouquetem, pro něhož navrhoval secesní šperky.

Vydal také příručku pro malíře, kreslíře a řemeslníky, která se stala jakousi učebnicí secesního ornamentu. 

V letech 1906 - 1910 pobýval v USA, kde učil na umění a portrétoval vyšší společnost.

V roce 1910, po svém návratu do Čech, se pustil do tvorby svého celoživotního snu - na zámku ve Zbirohu tvořil až do roku 1928 cyklus dvaceti velkoformátových obrazů z historie Slovanů s názvem Slovanská epopej. 1. září 1928 cyklus předal městu Praha s tím, že by obrazům měl být postaven důstojný stánek. Tento požadavek však nebyl dosud splněn a celý cyklus byl dlouhá léta skladován v Moravském Krumlově. Teprve v roce 2011 byl umístěn ve dvoraně Veletržního paláce Národní galerie v Praze.

V roce 1911 také vymaloval výzdobu pražského Obecního domu. Kvůli kritickým ohlasům ze společnosti se vzdal honoráře.

A. Mucha byl nadšen ze vzniku samostatného Československa, kterému vytvořil nové bankovky, poštovní známky a dokonce i navrhl policejní uniformy.

Jeho poslední výstava se konala v Paříži v roce 1936. Svých 139 děl vystavoval společně se svým přítelem Františkem Kupkou.

V roce 1939 byl jako jeden z prvních umělců zatčen gestapem a vyslýchán. Během výslechů dostal zápal plic. Přestože se z něho posléze vyléčil, zůstal otřesen a 14. července 1939 zemřel na plicní infekci. Byl pohřben na Vyšehradě a přes zákaz nacistů se pohřbu zúčastnilo téměř 100 tisíc jeho obdivovatelů. Smuteční řeč pronesl Max Švabinský.

Gustav Klimt (1862 - 1918)

Narodil se jako druhý syn ze sedmi dětí chudého českého zlatníka v rakouském Baumgartenu. Společně s mladším bratrem Ernstem vystudoval Kunstwerbeschule ve Vídni, kde si osvojili mnoho technik a později se podíleli na výzdobě několika budov ve Vídni i lázeňské budovy v Karlových Varech. První vládní zakázku získal v roce 1885, kdy měl vyzdobit Vilu Hermés, oblíbené letovisko císařovny Alžběty.

Jeho obrazy plné erotického napětí vycházely z tehdejších studií Sigmunda Freuda o potlačené sexualitě. Klimt měl mnoho milenek z řad svých modelek, které se nezřídka živily i prostitucí. Měl nejméně 14 dětí. Jeho životní partnerka Emilie Flögeová jeho zálety trpělivě snášela.

V roce 1890 dostal velkou zakázku na velkoplošné malby ve Velké hale Vídeňské univerzity. Měly to být alegorie Medicíny, Filosofie a Práva. Jeho práce byla označena za pornografickou, s čímž Klimt nesouhlasil.

Právo

Medicína

Filosofie

Na protest založil v roce 1897 s několika dalšími umělci skupinu Vídeňská secese, která měla protestovat proti cenzuře a tmářství v umění. Skupina byla činná do roku 1905. Malby z Vídeňské univerzity si Klimt vyžádal nazpět a prodány na zámek Immerdorf v jižním Rakousku. Tam však při spěšném útěku SS jednotek 5. května 1945 shořely s ostatním zařízením zámku.

Polibek

V roce 1917 konečně získal oficiální uznání v podobě zvolení za čestného člena Akademií umění ve Vídni a Mnichově. Rok na to zemřel ve Vídni na mrtvici.

Jeho Portrét Adély Bloch-Bauer I. patří v současné době mezi 10 nejdražších obrazů světa - v červnu 2006 byl vydražen za 135 milionů dolarů.