- nejavantgardnější směr 20. století
“Pravda
je mimo jakýkoli
realismus
a vzhled věcí by neměl být zaměňován
za jejich podstatu.” Juan Gris
Všechny tři tyto obrazy můžeme označit za kubistické. Proč je každý z nich jiný? Kubismus se vyvíjel a tohle je ukázka toho vývoje. Kde tedy kubismus vlastně začal?
Za zakladatele
kubismu
byl zprvu považován
Pablo Picasso (1881 - 1973), který roku 1907 namaloval obraz “Avignonské slečny”.
Ten je považován
za
1.kubistický obraz, přestože ho Picasso vlastně nedomaloval. No řekněte - dokončili byste něco, o čem se vaši přátelé vyjádří slovy:
“Dívat se na tento obraz je, jako kdyby vás někdo nutil pít benzín.”
Nicméně duchovním otcem kubismu byl spíše Georges
Braque (1882 - 1963), který provedl
analýzu
díla
Paula Cézanna
a zaujala
ho jeho metoda zobrazení
trojrozměrného prostoru změnou pozorovacího místa.
Braquovy obrazy byly po poradě Henri Matisse s kritikem
Louisem
Vaxcellesem
odmítnuty
z podzimního
salonu 1908
s odůvodněním,
že jde jen o
“petit cubes”- malé krychle. Tak vznikl název tohoto směru.
 |
| Cesta v L´Estaque |
 |
| Láhev a ryby |
V letech 1908-1914 pracují Pablo
Picasso i Georges Braque společně a čerpají
|
- ze Cézanna
- z afrického
sochařství
|
Po počáteční fázi zjednodušování tvarů a nazírání na předměty z různých úhlů, bez klasické perspektivy, přichází fáze analytického kubismu. Analytický kubismus trvá do roku 1911, vyhýbá se emotivním objektům i barvám (monochromní zobrazení - tóny šedé, hnědé), používá neutrální náměty (zátiší).
Malíři zpracovávají několik
pohledů
současně,
splétají
dohromady
figury a pozadí.
Mnohostěnné objekty se vzájemně prolínají.
Malíři malují to, co ví, ne to, co vidí.
Velmi oblíbená jsou zátiší s hudebními nástroji.
Kolem roku 1910
se z kubismu
stává hnutí, ke kterému
se připojuje
stále více umělců a vytlačuje
tak fauvismus
z vedoucí
pozice v pařížském
uměleckém
světě.
Počátkem
roku 1912
vlepil
Pablo Picasso do obrazu kus plátna (“Zátiší s vyplétanou židlí”) a začal tak nejen s koláží (coller = lepit), ale i s novou fází kubismu: kubismus syntetický.
“Zátiší s vyplétanou židlí”
Následovalo
vlepování
dřeva, zápalek,
technických
předmětů,
novin, tapet… Dochází
tak k zajímavému
spojení
reality a umělecké
fikce.
 |
Stálý život Bachův
 |
| Viola a dýmka |
|
Juan
Gris (1887 - 1927)
Fernand
Léger (1881 - 1955)
Albert Gleizes (1881 - 1953)
Marcel
Duchamp (1887 - 1968)
 |
Akt sestupující se schodů II.
Jeho obraz patří na pomezí mezi kubismem a futurismem - zatímco kubisté chodí kolem objektu a malují ho ze všech stran současně, futuristé chtějí zaznamenat pohyb, který se odehrává před nimi.
|
